•    9. KVĚTNA 2017     /  Živá voda české politiky – ODA

    (Praha) – Pravděpodobně stejně jako já sledujete neuvěřitelné události v české politice v uplynulém týdnu. Náš premiér Sobotka podá demisi, o které věděl jen on sám, nikomu o ní neřekl. Osobně ho podezřívám, že když začínal svůj projev, tak ještě na začátku chtěl navrhnout demisi pouze ministra Babiše a netušil, že po půlce projevu poslouchaje svoji řeč se spontánně rozhodne málem pro politickou sebevraždu v přímém přenosu.

     

    Pár dní na to demisi odvolá, před tím absolvuje vrcholně trapné a mezinárodní ostudu způsobující setkání s prezidentem Zemanem. Do toho se v médiích objeví odposlechy rozhovorů místopředsedy vlády a ministra financí Babiše pořízené novinářem zřejmě najatým lidmi dříve pracujícími pro zpravodajské služby. Nejenže je to opravdový politický skandál, ale je to zejména šílené z pohledu ochrany a bezpečnosti našich vrcholných politiků, konkrétně členů vlády.

     

    Nelze se divit, že občané musí být oprávněně znechucení a zřejmě i trochu zmatení. Politici vládnoucích stran, ale i těch opozičních, se jako hokynáři na trhu snaží právě v této situaci “prodat co nejvíce těch svých hrnců” do českých domáctností a získat tak co nejvíce voličů.

     

    Z takové politické trhovecké hádky naše ODA nabízí východisko. Jasná témata, dosažitelná řešení bez politického handrkování, poctivá pravicová politika a pokora k občanům a potřebám naší země. Politika v podání současných vládnoucích i opozičních stran rozhodně nepřipomíná čistou řeku, která by měla “zavlažovat” naši zem, aby dobře rostla a rozvíjela se. V těchto dnech je to spíše zřejtelně zapáchající tok těžko pochopitelných kroků a událostí.

     

    ODA může být, chce a bude novým přítokem v řečišti české politiky, okysličujícím, očistným a živým.  ODA bude živá voda české politiky. Věřím, že Vás o tom brzo přesvědčíme.

     

    Pavel Sehnal, předseda ODA

     

  •    9. KVĚTNA 2017     /  Před trapasem na Hradě musely selhat všechny pojistky

    (Praha) – „Setkání nejvyšších ústavních činitelů vždy předchází písemná a telefonická komunikace nejvyšších zástupců jejich kabinetů, následně obou protokolů, tiskových odborů atp. Neumím si představit, že v případě posledního setkání prezidenta republiky a předsedy vlády tomu bylo jinak“ říká bývalá dlouholetá ředitelka protokolu ministra obrany, bývalá protokolářka předsedů vlád, garant předmětu Společenská etiketa a diplomatický protokol VŠCI, členka předsednictva ODA Štěpánka Nezmarová.

     

    Podle zásad a pravidel obvyklé protokolární praxe každému oficiálnímu setkání nevyšších ústavních činitelů vždy předchází obsahová a organizační příprava bez ohledu na časovou náročnost.

    Od okamžiku, kdy premiér zadá pracovníkům Sekce kabinetu předsedy vlády zprostředkování svého přijetí u prezidenta republiky, začne probíhat písemná i telefonická komunikace mezi nejvyššími úředníky, obvykle mezi oběma kancléři. Jedná se o termínu a účelu návštěvy. Poté, co si obě strany potvrdí časový plán setkání, zadají oba kancléři příslušným odborným sekcím vypracování potřebných podkladů. Probíhá komunikace mezi protokoly, připravujícími návštěvu z organizačně-technického a protokolárního hlediska. Zároveň spolu komunikují tiskové odbory obou stran.

     

    Pokud vše probíhá dle zavedené praxe, hradní protokol pošle vládnímu protokolu program přijetí. Není to běžný program, na který jsme zvyklí z konferencí nebo jiných akcí. Jedná se o protokolární minutový itinerář, který velmi detailně popisuje průběh návštěvy od příjezdu a vystoupení předsedy vlády z vozu v areálu Hradu až po jeho odjezd. Jak již z názvu vyplývá, tento program minutu po minutě popisuje časový sousled událostí, obsahuje přesné názvy prostor, kde se oba ústavní činitelé budou pohybovat, podrobný popis samotného ceremoniálu včetně zúčastněných osob. Součástí protokolárního programu je i sdělení, kdo při příjezdu do areálu Hradu hosta vítá. Ve většině případů se jedná o hradního protokoláře, jenž hostovi ještě během cesty k ceremoniálu stručně sděluje průběh celého aktu.

     

    Po seznámení se s programem, který ředitel odboru protokolu předsedy vlády obdrží od hradního protokolu, postoupí tento dokument řediteli Sekce kabinetu premiéra s možnými doporučeními změn a ten jej předloží samotnému předsedovi vlády. Vzhledem k tomu, že hostitelem je hlava státu, tedy protokolárně nejvyšší ústavní činitel, měl by být program respektován bez výhrady. Samozřejmě je možné požádat o drobné úpravy a je na hostitelské straně, tj. Hradu, zda tyto změny bude akceptovat. Finální minutový program rozesílá vládní protokol všem svým úsekům, kterých se přijetí premiéra sebeméně týká. Každopádně je nemyslitelné, aby jednotliví zainteresovaní pracovníci v průběhu příprav spolu intenzívně nekomunikovali ať již v písemné podobě, či telefonicky.  Dá se tedy říci, že všichni vědí všechno, nebo by podle pravidel protokolární praxe alespoň měli vědět.

     

    Ačkoli nemám o této politováníhodné události všechny potřebné informace, mohu vyloučit, že tak zodpovědní lidé, jakými jsou z mé profesní zkušenosti pracovníci těchto protokolů, by udělali tak fatální chybu. Proces je několikanásobně jištěn. Podle mého názoru došlo v naší republice k něčemu, co bych ještě před tím považovala za procesně nemožné.

     

    Štěpánka Nezmarová

    členka předsednictva ODA

     

     

  •    25. DUBNA 2017     /  Kam s ním?

    (Praha) – ODA jako odpovědná pravicová česká strana ví, jak správně naložit s přebytkem státního rozpočtu, a to včetně poděkování těm, kdo jej vytvořili. Tedy především občanům České republiky. A jak nejlépe vyjádřit dík, než možná překvapivým, však o to účinnějším a vítanějším pokrytím potřeb, které mohly být dlouho potlačovány, ale přesto byly a jsou nutné. ODA však bude k využití těchto prostředků přistupovat selektivně a pokud to bude vhodné, raději přebytečné peníze ponechá na další období, než aby jimi financovala jakousi líbivou politiku, jak by to rádi viděli někteří členové ČSSD.

     

    Po nerudovsku řešila naše vláda přebytek státního rozpočtu. Zvláště z levicového spektra naší koalice zaznívaly různé nápady, jak lze náhle získané miliardy využít. Nebyla by to sociální demokracie, kdyby peníze nechtěla rozdat, nejlépe všechno všem těm, kdo by ji ještě mohl volit. Ne že by byl premiér Sobotka tak štědrý, ale volby se nezadržitelně blíží a preference ČSSD se propadají jako akcie neperspektivní firmy. Místo toho, aby sociální demokraté se snažili uspět nějakou nosnou ideou a přesvědčit voliče, že stále ještě mají co nabídnout, přistoupili k tomu, co se jim zdá nejsnažší – koupit si voliče malým, ale dobře míněným „dárečkem“. Asi už zapomněli, že ony „dárečky“ vůbec nemusí být nakonec voliči pochopeny dobře. Stačí si připomenout, že před několika lety zcela pohořel Jiří Paroubek se slibem, že zajistí seniorům čtrnáctý důchod.

     

    Naštěstí i sociální demokraté pochopili, že přebytek rozpočtu je spíše účetní, než faktický a souhlasili, že bude použit na umoření státního dluhu. Dluhu, který ostatně udělali především oni. ODA je stranou, která bude vždy prosazovat rozpočtovou odpovědnost. Není problém v tom, jestli si stát půjčí. Otázka je, na co se peníze potřebují. Chce je vláda jen „projíst“, nebo investovat? Půjčené peníze mají být použity výhradně na investice, tedy na projekty, které přispějí ke vzniku něčeho, co lze odpovědně použít ke zlepšení veřejné služby. ODA nikdy nebude souhlasit s tím, aby republika byla zadlužována jen proto, aby občané měli dojem, že politici dělají dobře svoji práci. Zkrátka žít můžeme jen tak, na co si vyděláme.

     

    Ing. Jan Skalický

    expert ODA

    Člen předsednictva

  •    24. DUBNA 2017     /  Prezidentské volby ve Francii aneb další zkouška z demokracie

    (Praha) – Zvolení Donalda Trumpa za prezidenta Spojených států amerických, Brexit či aktuální prezidentské volby ve Francii patří mezi nejaktuálnější témata publikovaná na zpravodajských serverech a zároveň diskutována experty společenských věd. Společný jmenovatel a hlavní bezpečnostní problém můžeme shledat mimo jiné ve zpochybňování demokratických hodnot. Ty jsou však pro Občanskou demokratickou alianci (ODA) zásadní včetně dodržování lidských práv a svobod.

     

    Demokracie je klasifikována jako vláda lidu, která prostřednictvím volených zástupců a orgánů, vykonává státní moc (tzv. zastupitelská demokracie). Lid má také možnost vykonávat státní moc prostřednictvím přímé demokracie, kdy jedinec se může přímo vyjadřovat k určitým společenským otázkám. Základní atributy demokracie jsou však stále více zpochybňovány, ať už neakceptováním voleb či nerespektování zvolených představitelů politických stran a prezidentských úřadů. Často tedy slýcháme, že demokracie v praxi nefunguje. Ti, kteří hlásají takovouto tezi, zároveň nabízí určitou alternativu, respektive se v praxi snaží odklonit od demokracie.

     

    Demokracie by však neměla být chápána jako cíl. Je to prostředek a určitý proces, který může vést k blahobytu společnosti. Naše rozhodnutí mohou být v praxi samozřejmě chybná a mohou vést až k nespokojenosti s aktuálním politickým vývojem. Tyto negativní atributy nás však mohou posunout k lepším zítřkům a zároveň nás naučí se v budoucnu vyvarovat možným chybám. Bez pádů není růst. Z toho důvodu patří svoboda, demokracie a zajištění bezpečnosti pro ODA mezi nejdůležitější priority vedoucí k prosperitě nejen České republiky, ale i celé západní civilizace. Z porážek je nutné si brát ponaučení, snažit se vyvarovat možných chyb a nikoliv ukazovat na ostatní či je dokonce nálepkovat nedůstojnými výrazy. V opačném případě se naskytne prostor pro radikální a extrémistické politické strany, které budou využívat nedemokratické prvky k udržení moci a omezovat základní lidská práva. Po prezidentských volbách ve Francii budeme mít opět možnost si dokázat, zdali zvládneme další zkoušku z demokracie či nikoliv.

     

    Luděk Jiráček

     

  •    16. DUBNA 2017     /  Kultura většinou „ostrouhá“!

    (Praha) – Jedním ze základních programových bodů ODA je zachování historických budov v centrech města v majetku státu a měst  a podpora kultury.

     

    O kultuře – v nejširším smyslu slova (od umění po způsob života) – se v posledních dvou letech hovoří hlavně v souvislosti s obranou před islámem a migrační krizí, která v mnohých (právem)  vzbuzuje obavy, jestli naše západní kultura není v ohrožení. Jakmile však dojede na činy, většina politiků obrátí řeč na hospodářský růst, nezbytné výdaje (například na sociální služby) a kultura ostrouhá.

     

    Při hlubším zamyšlení přitom najdeme těsné spojení mezi kulturou (myšleno v užším vymezení jako umění, užité umění, architekturu atd.) a oním tolik vzývaným hospodářským růstem. Spojení, které – žel – naši dnešní politici (od vlády po městské rady) nevidí. Dva příklady za všechny. Kdyby v minulosti nebyli u nás uměnímilovní lidé a investoři, nebyla by Praha taková, jaká je.  Stavitelé pražských chrámů a paláců neváhali najmout nejlepší architekty, sochaře a malíře, aby zbudovali stavby, které budou reprezentativní, krásné, důstojné, ale i velmi drahé. Jen díky této investorské odvaze, má Praha svůj nezaměnitelný genius loci a jen díky těmto investorům ji rok co rok navštíví miliony turistů, kteří jsou významným ekonomickým činitelem, turistů, kteří zvyšují nezanedbatelně naše hospodářství.

     

    Zdravá a prosperující ekonomika je samozřejmě důležitá, nicméně ODA politiku vnímá komplexně. Důraz dává nejen na hmotnou část běžného života, ale i na jeho část duchovní, intelektuální. Investice do kultury nevnímá jako okrajové. ODA bude vždy politicky  podporovat takové projekty, jejichž cílem je na jedné straně ochrana našeho kulturního dědictví (památek), na straně druhé pak akcentování živého umění. To má spočívat v nákupu děl současných výtvarníků a aktivním obohacování sbírkových fondů, snaze, aby za veřejné peníze vznikaly architektonicky zajímavé stavby, podpoře českých divadel, filmu, hudby a literatury..., prostě všeho, co se týká umělecké tvorby.

     

    Ostatní strany se soustředí převážně jen na výseky politiky, které jim přinesou okamžitou přízeň voličů. Proto za poslední takřka tři desetiletí od roku 1989 bylo postaveno tak málo hodnotných budov, umístěno minimum uměleckých děl (např. soch) ve veřejném prostoru a tak málo se investovalo do rozšíření sbírek; navíc zaměstnanci v kulturních institucích mají ostudně nízké platy. Kultura byla vždy jen popelkou, nebo zástěrkou něčeho, kdy nespočet komunálních politiků pod rouškou pořádání „kulturních akcí“ (např. různých pivních festivalů), vyvádělo z veřejných rozpočtů peníze do vlastních kapes.

     

    ODA chce něco jiného! Jasně artikuluje, že podpora kultury (umění) je zvláště  důležitou složkou jejího programu. Ostatně, pokud si chceme uchovat náš styl života, naši západní kulturu, na níž jsme tak hrdí, musíme být konečně jako naši předci, osvícení a mít odvahu říci, že podpora kultury není žádné vyhazování peněz.

     

    Ing. Jan Skalický

    expert ODA

     

     

     

     

     

     

  •    14. DUBNA 2017     /  Klesající nezaměstnanost?

    (Praha) –  ODA je stranou pro aktivní občany a podnikatele. Právě podnikatelé jsou hybnou silou hospodářství a úspěšný podnikatel rovná se úspěšný zaměstnanec. Je nesporně dobře, že nezaměstnanost v ČR klesla na jednu z nejnižších úrovní posledních let. Oproti jiným evropským zemím je naše míra nezaměstnanosti skutečně nízká. Přestože ekonomové a politici radostně plesají a hledají příčiny tohoto pozitivního trendu, nikdo si není příliš ochotný odpovědět na otázku, nakolik jde o dlouhodobý jev a nakolik je to jev, který se zanedlouho obrátí.

     

    To, jestli ve vývoji nezaměstnanosti dojde k negativnímu zvratu, záleží na tom, na jak pevných základech je naše ekonomika postavena. Jak se povede našim podnikům obstát v tvrdé konkurenci. Není úplně jednoduché předpovídat vývoj, nicméně lze si stanovit nezbytné podmínky či kroky, které je nutné učinit v budoucnu, abychom v rámci konkurenčního boje nebyli zatlačeni do defenzivy. K tomu potřebujeme schopné a silné podnikatele.

     

    O podpoře podnikatelů hovoří všechny vlády. Nicméně jen málokterá své sliby dokáže naplnit. Realita posledních let – zvláště díky Andreji Babišovi – je taková, že jsou stanovovány stále nové a nové povinnosti podnikatelům. Mnoho lidí, kteří by byli ochotni a schopni podnikat, je odrazováno oněmi mnohdy nesmyslnými, nepromyšlenými a spornými nařízeními. Ruku v ruce s tím jde i snaha vše regulovat, každý sebemenší pokus nalézt nový segment trhu je ihned podroben regulaci, omezením či dokonce zákazu. Krásným příkladem jsou pokusy pražských politiků v čele s primátorkou Krnáčovou regulovat, či lépe řečeno zadusit krátkodobé pronájmy, tzv. AIRBNB.

     

    ODA je stranou, která primárně chce podnikatelům pomáhat, protože ví, že to jsou především oni, kdo hospodářství posouvají kupředu. ODA chce být onou politickou platformou, která umožní českým podnikatelům prosadit rozumné podmínky pro jejich činnost – platformou, která se postaví všem stranám a politikům, kteří se domnívají, že výsledkem jejich činnosti má být hloupá regulace a nárůst administrativy..., a že takových politiků u nás je – zvláště těch, kteří si z politiky udělali výnosnou živnost!

     

    Ing. Jan Skalický

    expert ODA

     

     

     

     

     

     

  •    13. DUBNA 2017     /  Chceš-li mír, připravuj válku

    (Praha) –  Praha 12. dubna – Pevné mezinárodní spojenecké vazby, vzkvétající obchod a rostoucí prosperita většiny obyvatelstva Evropské unie je podle ODA nejlepší cestou k tomu, aby zůstaly zakopány historické animozity a byl udržen mír. Ovšem zprávy o stále nových teroristických útocích v řadě evropských zemí, k nimž stačí i velké auto či nůž, ukazují, že Evropská unie se díky rozsáhlým svobodám a prostupnosti hranic již fakticky stala místem nevyhlášené války. Máme proto rezignovat na svůj svobodný styl života a nechat se zastrašit?

     

    I když jsme si mnozí mysleli, že s pádem železné opony a konfrontace Východ-Západ už někdejší poučky neplatí, staré latinské přísloví „Si vis pacem, para bellum“, tedy „Chceš-li mír, připravuj válku“ nabývá dnes znovu na platnosti. Střelka konfrontace se totiž přesunula směrem Sever-Jih, tedy mezi vyspělé země a zaostalé státy světa. Přiznejme si totiž, že pokus exportovat demokracii, jak ho praktikovaly od 90. let USA a jeho západoevropští spojenci včetně participace ČR, nemohl vyjít. Hluboká zaostalost řady zemí světa vyžaduje spíše mnohaletou evoluci a všestrannou vnější pomoc vyspělého světa než „revoluční“ řezy cizím mečem, z nichž často vzchází krvavé resentimenty. Z Afghánistánu, Iráku, Jemenu, Libye a Sýrie se stal doslova sud prachu, jehož výrony fanatického islámského fundamentalismu napadají lokálními výbuchy právě nejsvobodnější a nejbohatší světový prostor, Evropskou unii. Po 11. září 2001 se USA totiž přijatými opatřeními umí terorismu lépe bránit, nemluvě o zemích s režimy totalitní kontroly života svých občanů, tedy i průniku cizích elementů.

     

    Také Rusko se v poslední době stává cílen nájezdů teroristů a svět se s jeho oběťmi solidarizuje. Ovšem akcemi, jako byla rusko-gruzínská válka v roce 2008, okupace Krymu v roce 2014 a destabilizace Ukrajiny na skutcích ukazuje, že úspěch evropské cesty k demokracii, jež byla a je atraktivní pro Gruzii, Ukrajinu a další bývalé satelity SSSR, považuje Kreml za hrozbu pro svůj styl vládnutí. Proto ruská provládní média tak ráda a široce reportují o evropských problémech s imigranty a mezi řádky lze číst hrozbu možného rozpadu Evropské unie, což je přání hodné otce myšlenky. Zde totiž vstupuje do mezinárodní hry další tisíce let staré politicko-vojenské heslo „Divide et impera“, neboli „Rozděl a panuj“. Tou se zdaleka neřídí jen Rusko, ale i další mocnosti světa.

     

    Vystoupení Velké Británie z Evropské unie by proto mělo být vnímáno jako zcela mimořádné varování před odstředivými tendencemi v Evropě. Politické elity v Bruselu a v hlavních městech zbývajících 27 zemí musí z brexitu vyvodit zásadní poučení a zachovat zejména geopolitický význam Evropské unie. Jednou z prioritních cest je posílit vojenský odstrašující potenciál Západu, který přestal být důvěryhodným už od začátku 21. století. My Češi máme trpkou zkušenost z Mnichova 1938 jako důsledku politiky ustupování zlu.

     

    Hospodářská převaha a nynější prosperita Evropské unie vytváří předpoklady k tomu, aby spojená Evropa včetně významných sil spojenecké Británie dokázala ostatnímu světu, že své svobody umíme tvrdě bránit Ostatně prezident USA Donald Trump dal jasně najevo, že skončila doba, kdy za obranu evropských zájmů budou obětovat životy hlavně vojáci USA.

    Trpká historická zkušenost Čechů z let 1938 a 1968 ukazuje, že místo pacifismu je jedině společnost tvrdě odhodlaná k obraně svých svobod jedinou cestou, jak odradit potenciálního agresora před útokem. Pro zachování naší svobody a prosperity v rámci pevných spojeneckých vazeb v EU a NATO proto ODA podporuje rychlé splnění aliančního závazku, aby každá spojenecká země investovala do obrany 2 % HDP ročně. Součástí jasné demonstrace odhodlání Evropy a v ní také ČR je také návrh ODA, aby byla obnovena branná výchova ve školách a pro odvedence z řad mladých mužů i žen zavedena dvouměsíční povinná Národní služba u Armády ČR.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

     

     

     

     

  •    12. DUBNA 2017     /  Jak Česko přichází o lékaře: Mladí absolventi odcházejí za lepším do zahraničí

    (Praha) –  Každý pátý absolvent lékařské fakulty odchází pracovat do zahraničí. Přitom v českém zdravotnictví chybí 600 lékařů. Argumenty mladých lékařů jsou jasné. Vadí jim nevyhovující podmínky pro předatestační specializující přípravu a platový i kariérní růst. ODA chce tyto podmínky jednoznačně definovat v souladu s doporučením ČLK.

     

    Zvolit si lékařské povolání a poslání je bezesporu ušlechtilé. Po náročných přijímacích zkouškách, ještě náročnějším a dlouhém studiu, dostává mladý absolvent pracovní nabídku – nástup do nemocnice, kde ho čeká atestační zkouška a velmi nízký plat. Před „čerstvým lékařem“ pak stojí celkem logická otázka, zda se nevydat hledat štěstí jinam. Tak, jak to už učinily mnoho jeho kolegů. Odchod a to každého pátého absolventa, zejména k našim západním sousedům, bývá často jasnou volbou. V zahraničí totiž získají možnost pracovat v  nejvyspělejších zařízeních za několikanásobně vyšší plat. Vrátí se však někdy do našeho zdravotnictví? A pokud ne, máme jim to mít za zlé?

     

    Celkové náklady na vysokoškolské vzdělání jednoho lékaře se pohybují kolem 800 000 korun. Je stát dobrým hospodářem, pokud nechá mladé lékaře odejít ihned po ukončení studia, která uhradili daňoví poplatníci? Co ale lékařům stát nabízí? Nebo jen potichu čeká a doufá, že se s nově nabytými zkušenostmi vrátí zpět? Bohužel to tak zatím vypadá. A doplácí na to zejména čeští pacienti, které nemá kdo léčit.

     

    Moderní a dynamický stát by měl podporovat mladé lidi, kteří se rozhodnou lékařskou fakultu vystudovat. Stát by měl mladým lékařům vytvořit takové podmínky, aby se jim práce „doma“ bezvýhradně vyplatila. Jen tak můžeme zajistit českým pacientům dostatek kvalitních lékařů. Upravení procesu atestační přípravy lékařů se skladbou oborů obvyklých v jiných státech EU a zajištění platů v rámci evropských standardů, je pro ODA zásadním a neodkladným bodem vyspělého zdravotnictví.

     

    Berenika Koutná

    podporovatelka ODA a studentka VŠ

     

     

     

     

  •  30. BŘEZNA 2017     /  ČSSD chce lidi trestat za úspěch

    (Praha) –  Občanská demokratická aliance je stranou pracovitých a aktivních lidí, proto nesouhlasí s návrhem progresivních daní, se kterým před volbami přišla vládní ČSSD. Stát nesmí trestat za úspěch ty, kteří jej dosáhli díky pevné vůli a tvrdé práci či vyššímu vzdělání a mohou tak být vzorem pro své spoluobčany.

     

    Co mají společného jména Gabriela Koukalová a Zuzana Kečkéšová? Je to právě úspěch. Koukalová je pro statisíce Čechů ztělesněním úspěchu v biatlonu. Fanoušci jezdí za sympatickou Gabrielou na závody po celé Evropě. V takových sportovcích mnozí Češi vidí hlavní důvod v hrdosti na svou zemi. Mladá česká vědkyně Zuzana Kečkéšová nyní v prestižním světovém vědeckém časopise Nature zveřejnila studii, podle níž našla protein efektivně omezující nebo zastavující rakovinu. Je to výsledkem jejího osmiletého bádání.

     

    Koukalová se již svými vydřenými sportovními úspěchy stala cennou značkou, kdy za loňskou sezónu vydělala 5,6 milionu korun. Zuzana Kečkéšová se nyní zařadila mezi špičkové vědce světa, kteří pracují na léku proti různým formám rakoviny. Značka této české vědkyně postavená na špičkové inteligenci, profesionalitě a tvrdé práci tak za několik let může mít hodnotu mnoha miliard korun.  ČSSD navrhuje u fyzických osob s hrubým příjmem do 30 tisíc korun měsíčně daňovou sazbu 12 procent počítanou ze superhrubé mzdy. Pro hrubou mzdu 30 tisíc až 40 tisíc korun pak navrhuje sazbu 15 procent, pro mzdu od 40 do 50 tisíc 25 procent a nad 50 tisíc daň 32 procent. Sociální demokracie by tak, symbolicky řečeno, Gabrielu Koukalovou či Zuzanu Kečkéšovou v konečném důsledku nejraději vrátila opět do houfu průměrných sportovců a vědců. Na ty však nekoukají statisíce diváků a nevkládají do ně naděje rodiny milionů těžce nemocných lidí.

     

    Občanská demokratická aliance podporuje pracovité a aktivní lidi, ale nemůže souhlasit se zaváděním dalších státních regulací a zásahů, které jsou jen systémem poškozujícím pracovité a úspěšné. Trestat vyššími daněmi své spoluobčany, jejichž příklady úspěchu v podnikání, ve sportu, v manažerské, lékařské, vědecké a dalších činnostech motivují statisíce jiných lidí je krátkozraké a hloupé.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

     

     

  •  24. BŘEZNA 2017     /  Chceme, aby se lidem vyplatilo mít rodinu

    (Praha) –  Občanská demokratická aliance vidí jako jednu z cest, jak při současném stárnutí populace do budoucna udržet fungující důchodový systém, účinnou prorodinnou politiku, která na rozdíl od složitého a drahého systému různých sociálních podpor skutečně pomůže zvýšit porodnost. Zcela zásadní je snížení daní pracujícím rodičům, kteří budou moci takto ušetřené prostředky investovat do řádné výchovy dětí. Taková politika by se podle expertů ODA projevila již v kratším časovém horizontu růstem počtu narozených dětí, přičemž rodiny by díky těmto prostředkům nakupovaly nové produkty a služby a posílily tak výběr nepřímých daní.

     

    Dalším důležitým krokem je podle ODA vytvoření spravedlivého důchodového systému, který by zohledňoval přínos občanů do tohoto systému a jejich zásluhu na jeho udržitelnosti. V současnosti doplácí na důchody bezdětných lidí a rodičů pouze jednoho dítěte rodiny s více dětmi částkou 38 miliard korun, což je 10% z celkového objemu všech důchodů. Podle expertů ODA by si bezdětní lidé, kteří se rozhodli neinvestovat do výchovy dítěte, takto ušetřené prostředky měli spořit v rámci samostatného důchodového spoření, které by posléze ve stáří většinově pokrylo jejich důchod. Pokud by v průběhu života změnili názor a pořídili si jedno nebo více dětí, naspořená částka by se jim částečně (v případě jednoho dítěte), nebo v plné výši (v případě dvou a více dětí) vrátila.

     

    Česká republika dnes stejně jako řada jiných vyspělých zemí čelí stárnutí populace. V současnosti odvádějí na jednoho penzistu peníze tři pracující lidé. V roce 2025 to budou jen dva a po roce 2050 dokonce pouze jeden pracující. Ani stávající systém zdanění, který již dnes disponuje vysokou mírou daňové zatížení (podle analýzy banky UBS dosahuje až 57 % z tzv. superhrubé mzdy), tak nemůže do budoucna udržet slušnou úroveň starobních důchodů a dalších jistot sociálního státu. Vláda vedená sociální demokracií tvrdí, že tyto odvody nelze snížit, protože jinak mj. nezajistí valorizaci penzí. Ale již nyní stát z jiných daní důchody dotuje 20 miliardami korun ročně. Současná vláda sice zrušila tzv. II. spořící důchodový pilíř, ale skutečnou reformu penzí vůbec neřeší.

     

    Podle ODA je základním předpokladem pro udržení stabilního důchodového systému účinná a smysluplná prorodinná politika, která na jedné straně zajistí pracujícím rodičům menší daňové zatížení a ve stáří pak také spravedlivější důchody. Díky takto nastavenému systému se lidem skutečně vyplatí mít rodinu a stát bude v tomto ohledu skutečně stát na jejich straně, jak by to mělo být, nikoli proti nim.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

     

  •  23. BŘEZNA 2017     /  Proč vládní strany nemají odvahu zpřehlednit náš právní systém?

    (Praha) –  Představitelé vlády si zvykli chlubit se tím, kolik zákonů předložili parlamentu a kolik jich bylo schváleno. Čím více jejich zákonů uspělo, tím více jsou – podle svého mínění - ve své práci úspěšní.  Jakékoliv množství schválených zákonů však rozhodně nevytváří hodnověrný obraz o skutečné kvalitě práce jednotlivých ministrů vlády. Naopak svědčí o neustálém zahušťování našeho právního řádu, z něhož se stala džungle; nepřehledný systém plný protiřečících si a mnohdy zmatených předpisů. Už ani sami právníci nejsou schopni se plně vyznat v tom, co a jak u nás platí. A parlament přijímá další a další zákony, novely zákonů a novely novel, které již v okamžiku přijetí čekají na další novelizaci.

     

         Žádná z vládních stran, přes veškeré proklamace, nemá odvahu pustit se do zpřehlednění českého právního řádu a nastavení jasných pravidel vzniku zákonů a jejich novel. Důvodů je hned několik. Předně to vyžaduje důkladnou přípravu a dohodu s ostatními stranami, že k zpřehlednění právního řádu musí dojít. Zároveň to není akce na jedno volební období a její realizace sebou nese více rizik a problémů než bonusů. A v neposlední řadě, chaos vyhovuje celé řadě lidí, kteří na něm nepokrytě vydělávají a využívají jeho nedostatků k vlastnímu obohacení.

     

         ODA má, na rozdíl od ostatních politických stran, odvahu iniciovat zjednodušení a zpřehlednění našeho právního řádu. Považuje to dokonce za svůj významný, dlouhodobý úkol, jehož naplnění pomůže skutečně všem občanům České republiky. Protože jen přehledné a předvídatelné právní prostředí má smysl. Zákony mají totiž vznikat pro lidi, nikoliv proti nim!

     

    Ing. Jan Skalický

    expert ODA

  •  20. BŘEZNA 2017    /  Jak pomoci hendikepovaným lidem

    (Praha) –  Může se to stát každému z nás. Stačí malá  nepozornost a zraníte se tak, že budete na vozíčku. Takto postižený člověk musí náhle řešit celou řadu problémů. Musí se vyrovnat se svým omezením (psychicky i fyzicky), musí začít řešit úpravu bytu na bezbariérový, nový způsob dopravy a nákup nezbytných kompenzační pomůcky. Tyto změny mají samozřejmě dalekosáhlý dopad nejen na něho samého, jeho rodinu, ale i práci a finance.

     

    Představitele státu často a rádi demonstrují,  že hendikepovaným spoluobčanům ochotně pomáhají. Pomáhají? V čem taková pomoc má spočívat? V dávkách? Poradenství? Skutečná pomoc by měla být zaměřena na to, aby postižený člověk (nejen vozíčkář) se mohl opět zapojit do běžného života. Být postižený, neznamená být zbytečný. Nejhorší způsob pomoci je ten, že takového člověka vybavíte mizernými dávkami a přestože může klidně pracovat, znemožníte mu jeho realizaci. Takový člověk je pro stát drahý a jeho potenciál je zcela nevyužitý. Samozřejmě ne vždy se postižený člověk může vrátit k „běžnému“ životu. To ovšem neznamená, že nemají být vytvářeny systémové podmínky pro postižené, aby se jim co nejvíce usnadnil život.

     

    Jeden příklad za všechny. Hendikepovaný člověk, který chce „normálně“ fungovat, si musí pořídit celou řadu nezbytných kompenzačních pomůcek, které jsou velmi drahé. Například dobrý mechanický vozík může stát i přes sto tisíc korun. Trestuhodné je, že postižený z kompenzačních pomůcek, které prostě mít musí, platí DPH, sice snížené na 15%, ale platí. Je nasnadě, že snaha státu vydělávat na postižených je nemorální. Nejen, že se jim tak nezbytné pomůcky, které si rozhodně nekupují z rozmaru, ale z nutnosti, prodražují, ale ani příspěvek do rozpočtu státu takto získaný účetní bilanci státu výrazně neposílí.

     

    ODA ve své politice se zaměřuje také na hendikepované spoluobčany. Cílem této politiky má být vytvoření takového systému, který jim umožní v maximálně možné míře vrátit se ke své práci a být soběstační, aby nemuseli být zcela závislí na státu. Je to výhodné nejen pro stát, ale i pro sebevnímání hendikepovaných lidí. Ti, kteří pak opravdu nemohou si pomoci sami, mají mít takovou sociální pomoc, která jim vytvoří důstojné podmínky pro život. Jednou z pomocí, který by ODA chtěla realizovat, je možnost vrácení DPH za kompenzační pomůcky. Jde o opatření systémové a hlavně účinné. Pokud by taková možnost byla zavedena, řada našich hendikepovaných spoluobčanů ji nejen ocení, ale hlavně ji hned pocítí ve snížení výdajů na kompenzační pomůcky.

     

    Ing. Jan Skalický

    Expert ODA

     

  •  17. BŘEZNA 2017    /  Přístup generace Z k rodičovství – vážně je prognóza tak špatná?

    (Praha) – „Mladí lidé jsou samé studium, cestování, koníčky, osobní rozvoj – na děti nemají ani pomyšlení!“

    Můžeme tento názor, který slýcháme relativně často, považovat za správný? Částečně snad ano. O to, že za poslední léta vzrostl věk prvorodiček, se přít nelze, stejně tak o skutečnost, že přibývá vysokoškoláků a pro mnoho lidí se tak vstup do samostatného života posouvá o několik let. Ano, dnešní dvacátníci a třicátníci povětšinou založili nebo budou zakládat rodinu později, než jejich rodiče. Otázkou ale je, zda tak činí jen z důvodu, že pro ně rodičovství v mladém věku znamená příliš velký závazek, nebo nalézají i jiné důvody, proč děti prozatím nemít.

     

    Nestát se rodičem rozhodně není žádným trendem, jak někdy rozhořčení příslušníci starších generací tvrdí. Naprostá většina „mladých“ děti do budoucna mít plánuje. Generace Z si je ovšem velmi dobře vědoma, jak velká zodpovědnost je čeká. Ví, jak nákladná je péče o zdraví dětí a kolik peněz je nutno vynaložit na kvalitní vzdělání. Tuší, že příspěvky od státu jejich rodinu neuživí (a ani by si takovou variantu nepřáli), chtějí dopřát svým dětem život v komfortu a sobě bez neustálých obav z budoucnosti. Podmínkou toho všeho je ale stabilní příjem a dobrá pracovní pozice. Ani jednoho se jistě nedá dosáhnout rychle nebo lehce. Nezbývá jiná možnost, než založení rodiny trochu oddálit. Není taková možnost výhodnější, než se za každou cenu stát rodičem ve „veřejností doporučovaném“ věku?

     

    Marcela Kadlecová

    studentka VŠ

  •  17. BŘEZNA 2017    /  Praha má mít specifické místo v ČR

    (Praha) – ODA ve své politice věnuje zvláštní pozornost hlavnímu městu Praze, protože Praha má, oproti jiným městům, mnoho specifických zvláštností. Kromě toho, že je hlavním městem, žije v ní nejvíce obyvatel, produkuje významný podíl republikového HDP, přitahuje miliony turistů, soustředí se v ní mnoho stavební činnosti, má velmi zvláštní postavení kraje, přestože do městských orgánů se volí v komunálních volbách a má rozpočet ve velikosti většího ministerstva …

     

    Významnou odlišností od ostatních měst v České republice je každodenní směřování obrovského počtu Středočechů, ale i obyvatel jiných krajů, za prací, úřady, kulturou či nákupy do metropole. Řada tranzitních automobilových přeprav všemi směry se Praze také nevyhne. Je to dáno i radiálním trasováním prakticky všech českých dálnic. Zkrátka, Prahu a její dopravní systém nevyužívají zdaleka jen Pražané. Bohužel, v posledních letech, či lépe desetiletí, nemá Praha příliš štěstí na své politiky. Koalice  v zastupitelstvu hlavního města jsou nestabilní, primátoři se často střídají, nebo politické garnitury na sebe navazují různé podnikatelské lobby. Vedení Prahy přitom není schopno, především kvůli vzájemné osobní averzi, malé odvaze a nízké odbornosti, realizovat pro Prahu důležité rozvojové plány. Praha je veskrze město zamrzlé ve vývoji – a nezdá se, že „pražská doba ledová“ hned tak ustoupí. Místo toho, aby se aktivně pracovalo na rozvoji města, politikaří se. Poslední realizovaná velká infrastrukturní stavba Blanka je po vší té ostudě otevřena a nic jiného nevzniká. A tak paní primátorka se chlubí nanejvýš novou tramvajovou zastávkou na Štvanici či pandou dovezenou z Číny. Přestože to zní jako vtip, činila tak v minulých dnech vehementně.

     

    Možná to bude znít kacířsky, ale myslím si, že Praze by mělo být pomoženo z centrální, vládní úrovně. Zdá se totiž, že bez této pomoci nebude nikdy dobudován vnější ani městský okruh a jiné důležité dopravní stavby. Samozřejmě, že by tento krok vyžadoval odpovídající legislativní změny a nesporně by mu předcházela i bouřlivá diskuze, na straně druhé, není možné, aby neschopnost „komunálních“ pražských politiků znesnadňovala život nejen Pražanům, ale i státu jako celku – tedy pokud přijmeme tezi, že Praha je příliš významná na to, aby ji bylo neustále neschopnými politiky ubližováno. Když Praha slouží nejen Pražanům, nesmíme se bát nahlas říct o prostředky z celostátního rozpočtu i o adekvátní legislativní podporu naší metropole.

     

    Ing. Jan Skalický

    expert ODA

     

  •  16. BŘEZNA 2017    /  Reálná cesta k udržitelnému růstu mezd…

    (Praha) – V letošním roce parlamentních voleb se vládní sociální demokracie vydala cestou podpory požadavků na růst mezd, přičemž ČSSD horuje nově pro tvorbu pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou. Nic proti tomu, ale taková politika má podle názoru ODA velké zpoždění. Připomeňme si, že před 10-15 lety do Česka tehdy vládnoucí socialisté zvali hlavně firmy, které by nejlépe formou práce ve mzdě zaměstnali co nejvíce lidí. Vládní dotace na jedno takto vytvořené a převážně nízce placené pracovní místo dosáhla až dva milionů korun. Zahraniční investoři se také mohli těšit s 10letých daňových prázdnin. Je relevantní otázkou, zda takoví investoři po vyčerpání všech pobídek nepřesunou aktivity do zemí s ještě nižšími náklady. Přitom transfery dividend zahraničním vlastníkům dosahují až 300 miliard korun ročně.

     

    Celá vládní koalice vedená ČSSD v posledním období podstatně zvýšila platy ve státním sektoru

    a pro podnikatele pak zvýšila náklady nařízením růstu minimální mzdy. Důsledkem je mj. fakt, že v nepodnikatelské sféře podle Českého statistického úřadu vzrostla ve IV. čtvrtletí 2016 průměrná mzda nominálně o 6,1 % na 31.548 korun, kdežto v podnikatelské jen o 3,7 % na 28.833 korun. I když lze pochválit fakt, že ve státním sektoru byly zvýšeny také platy učitelům o 7,4 % na průměrných 31.047 korun a rovněž policistům a hasičům, narostly bohužel rovněž další neproduktivní výdaje státu spojené s bobtnáním administrativy a byrokracie. Na růst mezd nejvíce ve státním sektoru ale už zareagoval pružně trh, což se projevilo poměrně markantním růstem cen potravin a dalších produktů a služeb. V únoru už tak inflace podle ČNB dosáhla 2,5 % a má tendenci dále růst. To samozřejmě devalvuje příslušný růst mezd.  Počty státních zaměstnanců v posledních čtyřech letech stále rostou a činí kolem 440 tisíc lidí. Dle studie CERGE už v roce 2014 činil ale celkový počet zaměstnanců tuzemského veřejného sektoru 935 tisíc osob, tedy téměř pětinu pracovní síly země. Podle studie OECD Government at Glance z roku 2015 dosahovala zaměstnanost v českém veřejném sektoru v přepočtení na plné úvazky takřka 35 % z celkového počtu zaměstnanců, což je vůbec nejvíce z nejvyspělejších zemí světa včetně tradičně silných veřejných sektorů ve Skandinávii. Jaké jsou ale cesty k reálnému a udržitelnému růstu mezd? Jak známo, export se na HDP České republiky podílí z 80 %, přičemž z celého vývozu směřuje bezmála 84 % do ostatních zemí Evropské unie.  Míra zdanění českých zaměstnanců dosahující dle studie banky UBS ze superhrubé mzdy až 57 % a patří k nejvyšším v celém vyspělém světě. Ovšem česká vláda jakékoli myšlenky na snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění odmítá s poukazem na výpadky v penzijním systému.Český průmysl zaměstnává cca 37 % pracovníků a podílí se na HDP rovněž stejně 37 %.

     

    To ovšem vypovídá o nedostatečné produktivitě v českých průmyslových podnicích. Dle Eurostatu zaměstnanec v Česku vyrobí za hodinu práce jen 71,4 procenta toho, co zvládne za stejný čas průměrný pracovník v EU, přičemž tento údaj ještě zhoršuje fakt, že Češi za celý rok odpracují víc hodin než průměrný Němec nebo Švéd. Dle expertů ODA je zapotřebí místo výroby dílů a součástek nutno podporovat produkci finálních výrobků. Ty generují vyšší marže, díky nimž mají firmy víc peněz na platy zaměstnanců. Národní produktivitu práce mohou zásadně zvýšit investice firem do moderních technologií snižujících náklady a zvyšujících ziskovost. Aby čeští podnikatelé mohli investovat do high-tech a růstem produktivity práce financovat náklady na vyšší mzdy, potřebují méně svazující administrativy a byrokracie a také nižší daně.

     

    Proto ODA požaduje snížení daní právnických osob na 15 %.Spotřeba lidí se dnes podílí na růstu HDP z poloviny. Ale zajistit zdravý reálný růst mezd může dle ODA jen rostoucí produktivita podniků, o kterou se jak známo nemohou starat rostoucí počty úředníků, ale především zdravý podnikatelský sektor.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

  •  15. BŘEZNA 2017    /  Státe, nejsi moje máma!

    (Praha) – Tak jsme tu zase jednou měli společenskou debatu. Jejím tématem nebylo nic menšího než povinná maturita z matematiky. Vedly se diskuze, zda je nutné, aby kadeřnice uměly integrály – ovšem otázka, zda je vhodné, aby stát tuto zkoušku přímo nařídil, zaznívala mnohem méně. Někteří argumentovali, že bez této zkoušky skončí „naše děti“ na nejnižších pozicích v montovnách, od čehož bychom je měli uchránit přímo zákonem. Stát nás vůbec velice ochraňuje. Přejděme teď od maturantů k žákům, které stát ochraňuje tak pečlivě před obezitou, že prakticky zlikvidoval školní bufety. Nezačne s tím teď i u dospělých? Kuřáci dostanou za vyučenou už brzy. Nečeká nás za chvíli uzavření rychlých občerstvení?

     

    Citát, že se máme ptát, jak pomoci státu, a ne po něm žebrat, je notoricky známý. Já sama rozhodně nečekám, že by se o mě stát měl nějak postarat, například v otázce starobního důchodu se hodlám zabezpečit sama, jak jen to půjde. Od státu ale požaduji, aby nechal moje případné děti jíst čokoládu z automatu a vybrat si, z čeho chtějí skládat maturitu. Aby nechal traktoristy z Horní Dolní kouřit v putyce a aby nenutil sedmdesátiletou majitelku obchůdku se suvenýry zacházet s registrační pokladnou. Aby přestal s regulacemi a omezeními a nedíval se na nás jako na prosťáčky, kteří bez neustálého dohledu začnou okamžitě krást, kouřit úplně všude a jíst nezdravé potraviny a bude-li jim ponechána možnost vzdělávat se na vlastní pěst, skončí v montovnách.

     

    Marcela Kadlecová

    Studentka VŠ

     

  •  15. BŘEZNA 2017    /  Zvláštní zdanění bank?

    (Praha) – Zavedení zvláštní bankovní daně směřující k vyššímu zdanění bank chtějí prosazovat sociální demokraté, a to z důvodu odlivu zisků do zahraničí.

     

    Technicky je samozřejmě možné, aby různé sektory byly daněny různě. Je také pravdou, že v některých evropských zemích bankovní daň existuje, ale to neznamená, že je to tak správné.

    Z hlediska stability společenských a hospodářských vztahů je tento přístup (zavedení rozdílných daní) nežádoucí, neboť odstraněním „jednoho problému“ způsobíme vznik mnoha dalších. Opět se budou novelizovat zákony, zvýší se počet paragrafů a tím jejich nepřehlednost. V bankách budou odborníci zjišťovat, jak toto navýšení obejít. Rovněž vyvstane otázka typu „když mohou mít banky vlastní způsob zdanění, proč by to nemohly mít i jiné sektory, když se jim zrovna daří“, nebo „proč by některé sektory nemohly mít naopak daně nižší, když se jim zrovna nedaří“.

    Bankovní sektor je silně regulován, počet bank je omezen. Proto přenesení tohoto dodatečného „nákladu“ na občany a podnikatele nebude pro banky nijak komplikované.

     

    ODA prosazuje snížení byrokracie a odstraňování výjimek ze zákonů, aby nedocházelo k deformaci podnikatelského prostředí. Neustálé změny zákonů způsobené neuváženými rozhodnutími politiků způsobují pouze chaos a nárůst administrativního zatížení jak podnikatelů, tak i občanů.

     

    Ing. Petr Kachlík

    člen Rady ODA

  •  14. BŘEZNA 2017    /  Česká armáda potřebuje kompetenční reformu, ale rozumnou.

    (Praha) – Hodně se v posledních letech napsalo potřebě zvýšit schopnosti naší armády, když jsme jí celou generaci opomíjeli. Fakta jsou jednoduchá, dnes nemáme možnost vyslat do akce více než pár desítek nebo stovek vojáků. I při nejniternějším úkolu, jakým je ochrana státních hranic se dostáváme na velikost úkolového uskupení kolem 1500 vojáků. Celková délka našich hranic je lehce přes 2326 km. To vychází zhruba 1,5 km délky hranice na jednoho vojáka. A vojáka, který nemá plnohodnotné vybavení (jak dlouho bude trvat nákup uniforem?), mnoho se nenají (polních kuchyní je také málo a jíst konzervy dlouhodobě jsme si také před lety zakázali) a v dobu, kdy slouží již 14. rokem a mají na dohled lákavou vidinu výsluhy, tak se jich zbavíme. Asi tolik zbylo z mnoha slibů, koncepcí a záměrů o sice malé, ale schopné armádě.

     

    Takže práce na našich úderných složkách je jako na onom pověstném kostele. Stačí jen dělat to, k čemu jsme se před léty zavázali. A tentokrát to udělat dobře. Nyní zbývá jen říci jak. Na tom totiž pohořely všechny dobře míněné rady a myšlenky. Jen ten, kdo denně se svými vojáky musí pracovat, ví, co skutečně potřebují. A to jsou jejich velitelé. A jsou to především velitelé praporů a pluků, kteří přesně vědí, co a jakým způsobem je nejvhodnější pořídit, zařídit, upravit a naplánovat. Dnes se tito lidé musí doprošovat jiných, kteří usilují jen o klidné místo a nějakou tu zábavu k tomu, ale rozhodně nechtějí vzít odpovědnost na svá bedra.

     

    Nejsou to nové hračky, nýbrž lidé, kdo Vám ochrání domov. U zbraní je problém, že rychle stárnou, jsou drahé, nákupy jsou ožehavé a beze zbraní provozovat vojenské řemeslo opravdu nejde. Starosti o ně nám zastiňují starost o to nejdůležitější, o lidi. Tedy, místo vzletných plánů se začněme starat o lidi a jejich motivaci a budiž nám měřítkem, nejen kolik lidí v době konjunktury silové složky naberou, ale také jaké schopnosti mají. Nemůžeme se postarat o bezpečí společnosti, když se nepostaráme ani o vlastní vojáky. Nechme společnost opět zavést základní vojenskou službu, ať si skutečně všichni uvědomí, že klid, mír a bezpečí není zadarmo. Přesuňme výkonné kompetence ve všech oblastech zpět na taktické velitele. A přesuňme koncepční činnost z ministerské úrovně na vyšší velitelství (Generální štáb). Ministerstvo pak může zaštiťovat činnost svého rezortu na venek a definovat politická zadání svým složkám.

     

    Začněme a tentokrát správně!

     

    prof. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D.

    Bezpečnostní expert ODA

     

  •  13. BŘEZNA 2017    /  ČSSD musí přežít…

    (Praha) – Pro stabilitu politické scény v ČR je nezbytné, aby levicová strana, jakou je ČSSD, obhájila svoji pozici. Přestože jde o levicovou stranu, s jejímiž mnohými programovými cíli lze s úspěchem polemizovat, je to strana, která reprezentuje desetiletí levicové voliče a jako taková má své nezastupitelné místo v české politice. Její fatální pád by mohl otevřít cestu stranám veskrze populistickým, nesystémovým a celkově nebezpečným.

     

    Politické strany nejsou ovšem subjekty samy o sobě. Jejich tvář a obsah tvoří lidé. Bohužel, řada předních sociálních demokratů tuší, že v příštích volbách nemusí zásadně uspět. Přicházejí proto s programovými tezemi, které, pokud by se realizovaly, by mohly mít katastrofální následky pro ekonomickou stabilitu našeho státu. Nicméně, je nutné doufat, že nakonec i u sociálních demokratů by nakonec zvítězil zdravý (či alespoň zdravější) rozum.

     

    ODA své programové priority staví na principech, jež by měly udržet zdravou ekonomiku. Tento program však (a je to tak správně) nemůže uspokojit všechny. Pouze strany, které jsou jen náhodnými projekty, nabízejí „spasení“ pro každého občana (voliče). Jejich lídrům je v zásadě jedno, jestli v pondělí hlásí pravicové, v úterý středové a ve čtvrtek levicové teze; chtějí jen zmást lidi a získat co nejvíce hlasů, které jim zajistí maximum moci. Právě z těchto důvodů je nezbytné, aby ve spektru českých politických subjektů převažovaly strany srozumitelné a předvídatelné. Takovými stranou je a musí zůstat ČSSD. A takovou stranou je i ODA.

     

    Ing. Jan Skalický

    expert ODA

  •  13. BŘEZNA 2017    /  Kdy už konečně skončí NEUDRŽITELNÝ NEROZVOJ ?!?

    (Praha) – V naší zemi se zastavil rozvoj. Přemíra administrativních překážek, chybějící potřebná legislativa, ale hlavně nedostatečná vůle a odvaha politiků rozvíjet jim svěřené oblasti, způsobily nevídanou paralýzu veřejné správy v oblasti investiční výstavby. Nejvíce se to týká výstavby dopravní infrastruktury. V České republice se téměř nestaví nové dálnice ani tolik potřebné obchvaty měst, výstavba nových vysokorychlostních železničních tratí je plánována na léta 2035-2050, na vodních cestách se rozvoj zastavil téměř zcela. V Praze, nejkrásnějším městě světa, se nová tramvajová trať nepostavila přes 10 let, Pražský okruh se stává téměř nepostavitelným veledílem, v pokračování dostavby Městského (vnitřního) okruhu vedení města tápe ve fázi výběru trasy a realizaci tak odkládá také o 15 let. Na potřebné silniční radiály, které odvedou kolony automobilů z obytných čtvrtí jakoby se zapomnělo ..

    Za posledních 15 let naši zemi většina významných dopravních koridorů obešla, naši dopravci musí podnikat na silnicích a vodních cestách Evropy, u nás by se neuživili.

    Z tolik opakovaného zaklínadla o UDRŽITELNÉM ROZVOJI se zkrátka stal NEUDRŽITELNÝ NEROZVOJ.

     

    Odpůrci výstavby zvláště pak čehokoliv namítnou: je potřeba snížit počet aut ve městech, lodí na řekách a stavět další domy už také není třeba. Ve Velké Britanii na to mají pěkný termín – NIMBY = Not In My Back Yard. „Já jsem si dům postavil, ale s výstavbou čehokoliv v mém sousedství NIKDY NEBUDU SOUHLASIT !“ A podobně můžeme odvodit „Já do práce musím autem jet, ale ostatní by to měli omezit.“

    A právě v tom tkví problém současného nerozvoje. Chceme-li mít méně aut v ulicích, musíme budovat sítě veřejné dopravy a pro ta auta obchvaty a záchytná parkoviště. Chceme-li mít na dálnicích méně kamionů, musíme dopravcům umožnit využití alternativních dopravních tras a módů, například dostat přepravu stavebních hmot, odpadu a sutí na vodní cestu. Tak jako to dělají ve vyspělých evropských zemích. A to nemluvím o tom, že rozvoj a ne restrikce, přinesou řadu pracovních příležitostí a prospějí ekonomice státu. Odpůrci namítnou: nemáme dost financí na tak rozsáhlé stavby !

    Opak je pravdou! Ministerstvo dopravy nestihne ročně proinvestovat 12-19 Mld. Kč. Na vině je zaostávající příprava staveb, pomalé výkupy pozemků. Město Praha má na účtech 45 Mld. a neví kde je proinvestovat. Myslím, že přišel čas skoncovat s NEUDRŽITELNÝM NEROZVOJEM a ničemu neprospívající EKO-korektností. Všechny zmiňované dopravní stavby lze stavět s důrazným ohledem na životní prostředí. Jen je potřeba nebát si přiznat, že součástí přírody je i sám ČLOVĚK a že za „ochranou životního prostředí“ se často skrývá právě ta zmiňovaná nevůle a neochota rozvíjet. Proto jsem se stal členem ODA. Současným vládním stranám vůle a odvaha rozvíjet evidentně chybí. Občanská demokratická aliance chce svoje síly napnout k rozvoji infrastruktury v naší krásné zemi.

     

    ODA se zaměří na urychlení těchto potřebných kroků v oblasti dopravní infrastruktury:

    – legislativa: chybí kvalitní Stavební zákon, Zákon a liniových stavbách, špatný Zákon o veřejných zakázkách, nekvalitní je legislativa v oblasti ŽP, nedostatečná je podpora pro výkupy pozemků pro    dopravní stavby

    – dlouhodobá koncepce: tu postrádáme desítky let, zejména v kontextu evropských návazností

    – urychlení přípravy staveb: je třeba dohnat skluz min. 10 let

    – financování: reagovat na změny pravidel evropských dotací

    – harmonizace podmínek pro různé druhy dopravy na dopravním trhu a podpora vyváženosti dopravních módů: podpora nejekologičtější a nejlevnější vodní dopravy

    – strukturální změny: o 1 stavbě často protichůdně rozhoduje až 6 ministerstev

    – rozumný přístup k ochraně ŽP

    – a hlavně: odvaha a vůle překonat obtíže

     

    Žádný z uvedených úkolů nepotřebuje vymýšlet specifická česká řešení. Ve výstavbě všech typů dopravní infrastruktury i v řešení dopravních problémů, včetně bezpečnosti dopravy, máme v okolních zemích dost příkladů osvědčených úspěšných postupů! Přestaňme ustrašeně přešlapovat na místě a napněme společně odborné síly a odvahu!

     

    Nejen v dopravě přeci platí: „Tam, kde je vůle, tam je i cesta!“

     

    Ing. Jan Skalický

    Dopravní expert ODA

     

  •   9. BŘEZNA 2017     /  Nepřehledný a zaplevelený právní řád ČR je nutno zjednodušit

    (Praha) – Případ populární a kompetentní předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost ČR Dany Drábové, která podle stanoviska ministerstva vnitra nemůže vykonávat současně mandát neuvolněné členky zastupitelstva Středočeského kraje, je dalším z řady mnoha dokladů o nepřehlednosti a nejasnosti řady českých právních norem. Jak Dana Drábová upozornila, rozpor v dotčených zákonech je dokonce trojnásobný: dle služebního zákona středočeský mandát vykonávat může, dle zákona o volbách do krajů ne, ale dle zákona o volbách do obcí ano. Dana Drábová je totiž také zastupitelkou v domovské obci Pyšely.

     

    Dana Drábová a vedení její strany STAN odmítlo návrh středočeské opoziční ČSSD, aby na svůj mandát v kraji rezignovala. To bude zřejmě také obsahem dopisu, jímž Středočeský kraj odpoví na požadavek ministerstva vnitra. Spor tak asi zamíří k soudu, což Dana Drábová vítá jako cestu k nápravě vzájemně si protiřečících zákonů.

     

    ODA ve svém programu požaduje zjednodušení a zpřehlednění českých právních norem, kterým podle expertů ODA nerozumí dokonce ani soudci, ani advokáti. Dosavadní praxi tzv. legislativní smršti by podle ODA měla nahradit kvalita přijímaných zákonů, zejména v případě norem vzniklých z poslanecké iniciativy. Výsledkem zmatečných a nejasných zákonných norem je mj. obrovský počet soudních pří i v bagatelních záležitostech, které nakonec končí i u nejvyšších soudních instancí. To má pochopitelně vliv také na trvání soudních sporů i s ohledem na fakt, že judikáty vyšších soudních instancí se jako závazné teprve do rozhodování nižších soudů složitě prosazují.

     

    Je také zcela zásadní otázkou, proč by špičkoví a životem prověření profesionálové působící ve státní správě nemohli obohatit činnost zastupitelské demokracie zvláště tam, kde nehrozí žádný jejich konflikt zájmů? Nepochybně právě naopak by takové osobnosti byly zásadním přínosem pro demokratickou správu země. Snaha doslova „unormovat“ všechny aktivity života společnosti je dokladem podceňování schopností občanů a pokračujícího omezování svobod lidí i tam, kde dle ODA musí hrát hlavní roli morální postoje pod kontrolním dohledem veřejnosti.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

  •  10. BŘEZNA 2017    /  Podléhá ČSSD paralýze?

    (Praha) – Jakkoli komentovat dění v jiné politické straně je vždy nadmíru ošemetné a prostě se to nedělá. Na druhou stranu to, co se odehrává krátce před zahájením sjezdu vládní sociální demokracie v současné době, indikuje velmi korektně řečeno „vnitrostranické rozpaky.“ Na jedné straně je to sebejistě vystupující předseda a premiér, který říká hezká slova o vnitřní jednotě, tahu na branku, jasné a zřetelné komunikaci nejen k voličům, ale také ke svým vlastním členům. A člověk – občan – volič by tomu možná i uvěřil, kdyby… Kdyby bezprostředně po té veřejně nevystoupila jedna z šedých a téměř neviditelných, ale o to vlivnějších eminencí české sociální demokracie advokát Miroslav Jansta s tím, že strana už nežije, že vnitřní mocenská centralizace zlikvidovala ideovou a programovou debatu a že vláda strachu a obav o práci a funkce brání jakékoli kritice současného vedení ČSSD…

     

    Kdyby tato slova řekl člověk usilující o vysokou stranickou nebo politickou pozici, nebylo by to nic zvláštního, ovšem skutečnost, že taková slova znějí od člověka, který byl v pozadí, nikdy neusiloval o politické a stranické funkce a který dosud nikdy tak ostře veřejně nekomentoval vnitrostranickou situaci ČSSD v médiích, indikuje minimálně obavu a nedůvěru. Nehodlám se tu do detailu zabývat vnitrostranickou situací sociální demokracie, to by nemělo žádný smysl. Podstatné je, že pro ostatní politické subjekty, které se hodlají v letošních parlamentních volbách utkat o hlasy voličů to je dobrá zpráva. Vnitřní rozhádanost, eliminace ideové debaty a prostředí strachu má obvykle zcela paralyzující dopady.

     

    Doufejme, že to volič zaregistruje a uvědomí si svou odpovědnost, a také to, že jeho hlas má cenu zlata… A liberální alternativa i pro sociálně orientovaného voliče už tu je také – je to nová Občanská demokratická aliance…

     

    Milan Řepka

    Manažer komunikace ODA

  •   9. BŘEZNA 2017     /  Méně regulace, více konkurence ve prospěch českých spotřebitelů

    (Praha) – Vláda ČR včera schválila novelu zákona o elektronických komunikacích, jež má podle šéfa kabinetu a ČSSD vést k levnějšímu mobilnímu volání a datům pro spotřebitele. Novela má po zrychleném jednání a schválení v parlamentu zajistit mj. zvýšené pravomoci regulátora, tedy Českého telekomunikačního úřadu, který by tak dle premiéra mj. vyššími pokutami měl přimět operátory k nižším cenám pro spotřebitele.

     

    To, že existuje daleko efektivnější cesta, právě dnes potvrdilo sousední Slovensko, kde na trh nově vstoupivší čtvrtý operátor zveřejnil své květnové ceny pro spotřebitele, na něž musí dosavadní tři slovenští mobilní operátoři pochopitelně reagovat. Samozřejmě poklesem cen a celkově zlepšenou nabídkou v zájmu zákaznické retence. Český regulátor přitom tendr na čtvrtého operátora zrušil v roce 2013. Místo nového výběrového řízení nyní vláda a parlament organizují více regulace a další právní normy. Přitom dosavadní tzv. argument o malém mobilním trhu v ČR a příliš velkých nákladech pro čtvrtého operátora jaksi hodně bledne ve srovnání se Slovenskem s jeho polovičním počtem zákazníků než v ČR.

     

    ODA prosazuje daleko větší míru konkurence na svobodném trhu všude tam, kde soukromá podnikatelská iniciativa dokáže efektivně fungovat bez regulačních zásahů státu. Regulace je vždy propojena s rizikem úspěšnější lobby ze stran oligopolně působících firem.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

    ČLÁNEK K PROBLEMATICE NAJDETE ZDE:

     

  •   7. BŘEZNA 2017     /  Nebylo by pro občany ČR výhodné zavést zvláštní zdanění pro banky?

    (Praha) – Návrh vládní ČSSD zavést další speciální daně pro banky se minul místem a časem. Protože tuzemské banky mezi sebou o klienty tvrdě soupeří, téma někdejších vysokých poplatků za vedení účtu a malé konkurence je pasé. Jsou-li banky zdravé a financují-li ekonomiku i dlouhodobými úvěr, tak musí být ziskové. ODA má ve svém programu požadavek snížení daní a zjednodušení systému tak, aby občané i podnikatelé nebyli trestáni za úspěch. Ekonomika ČR potřebuje více zdravé konkurence, menší či ještě lépe žádné dotace deformující trh a také ne zvláštní sektorové daně.

     

    Tento protibankovní nápad vládní ČSSD zavání bohužel opět populistickou ideologií a jde na ruku nemalé části populace, která chce opět vše ve společnosti srovnat do šedivého průměru a prosazuje politiku stejných žaludků a zřejmě i stejných schopností a zásluh. Vždyť celkový výnos z daně příjmů právnických osob v ČR tvoří necelých 9 % daňových výběrů státu. Vyšší daně s fakticky zanedbatelným přínosem pro státní pokladnu by se i v případě bank nakonec promítly do nákladů zákazníků. Jestliže velké korporace si nakonec mohou opatřovat výhodné úvěry kdekoli ve světě, malý a střední podnikatel by takové případné nové zatížení bank tvrdě pocítil na dostupnosti a ceně úvěru pro podnikání. Je snad cílem ČSSD vedle rostoucí administrativy a byrokracie zahnat rostoucí zátěží malé podnikatele nakonec na úřad práce pro sociální dávky, na jejichž financování potřebují socialisté přerozdělovat stále více peněz?

     

    ODA chce ponechat aktivním a odpovědným občanům a podnikatelům co nejvíce z jejich vydělaných prostředků pro efektivní investování. To se týká také nutnosti snížit tvrdé zdanění rodin s více dětmi

    a zavést jasná pravidla zásluhovosti za vícegeneračně zdravý důchodový i zdravotní systém postavený na odpovědné výchově v tradiční rodině.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

     

  •   7. BŘEZNA 2017     /  Daňové návrhy ČSSD by vedly ke zmrazení nižších mezd v ČR proti vyspělým zemím EU…

    (Praha) – Před parlamentními volbami představila vládní sociální demokracie další návrh na progresívní zdanění výše příjmových skupin obyvatelstva. Je zřejmě reakcí na nedávný průzkum veřejného mínění, podle nichž si to přeje polovina dotázaných. Jestliže ODA se ve svém programu zasazuje o zvýšení příjmů pracujících Čechů a přiblížení jejich životní úrovně vyspělým státům Evropské unie, tak tyto návrhy ve skutečnosti vedou k nivelizaci, samozřejmě na společnou nižší úroveň. Jak známo, oprávněný růst mezd a platů podnikatelů i zaměstnanců založený na růstu produktivity a úspěchu produktů a služeb na konkurenčních trzích s sebou objektivně nese tlak na zvýšení mezd také v dalších oblastech. Občan ČR v průměru měsíčně vydělává 27.000 Kč hrubého, občan sousedního Rakouska či Německa 4x více. Nyní by měly být více zdaněni ti, kdo vydělávají 48.000 Kč a více.

     

    Experti ODA i dalších institucí přitom upozorňují, že Česká republika je ve srovnání s EU již nyní extrémně rovnostářská země v příjmech. Přijetí návrhů ČSSD by znamenalo další zatížení systému daní, kdy by se např. plat manažera s 60.000 Kč měsíčně hrubého musel danit čtyřmi různými sazbami. To by bylo spojeno s dalšími administrativními náklady a byrokracií. ODA se ve svém programu zasazuje o snížení daní právnických i fyzických osob zpět na 15 %. Zcela nově by stát měl přehodnotit daňové úlevy počítané ze superhrubé mzdy pracujících rodičů v rodině se třemi a více dětmi. Reálná prorodinná politika s ponecháním vydělaných peněz na odpovědnou výchovu dětí by měla nahradit složitý a drahý systém sociálních dávek. Taková politika ovšem vyžaduje podstatně štíhlejší a efektivnější státní administrativu, mj. s využitím digitalizace.

     

    Bohatství českého státu tvoří odpovědní, svobodní, iniciativní a podnikaví lidé. Jak známo, lidé se liší v mnoha okolnostech, ale také ve svých schopnostech. Ti, kdo jsou schopni tvořit a vést druhé, by neměli být za svůj úspěch trestání, ale stát se příkladem k tomu, jak rozšiřovat střední třídu jako přirozeného stabilizačního faktoru sociálně soudržné společnosti.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

  •   6. BŘEZNA 2017     /  Národní služba není nesmysl…

    (Praha) – Letos je to 15 let, kdy se tehdejší politická reprezentace České republiky rozhodla transformovat naše ozbrojené síly na plně profesionální armádu. Průzkumy veřejného mínění tehdy politikům jasně ukázaly, že přechod od základní vojenské služby k plně profesionální, je jedním z nejpopulárnějších kroků, které vláda učinila. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byly ovšem zcela jiné faktory. Veřejná podpora byla jen sympatickým vedlejším efektem. Klíčovými důvody byly ekonomika a hodnocení střednědobých a dlouhodobých bezpečnostních rizik.

     

    Před vstupem České republiky do Severoatlantické aliance vláda přijala závazek, že do roku 2000 budou tvořit národní výdaje na obranu 2 % HDP (byla to tehdy i jedna z klíčových podmínek, kterou jsme museli splnit pro vstup do NATO) a tento závazek se dařilo udržet až do roku 2003 – tedy do doby, kdy došlo k rozhodnutí o přechodu na plně profesionální armádu. Od té doby resortní rozpočet v přepočtu na HDP už jen klesal. V roce 2014 dokonce až na 0,91 % HDP. Pro letošní rok je to 1,08 % HDP. Ekonomickým důvodem pro zrušení základní vojenské služby, tak byla politická představa o vyšší ekonomické efektivitě a zároveň možnosti snížení nutných obranných výdajů ze státního rozpočtu.

     

    Z hlediska tehdejšího hodnocení bezpečnostních rizik bylo v Bezpečnostních strategiích ČR (z let 2001 a 2003) konstatováno, že „ve střednědobém výhledu není pravděpodobný masivní vojenský útok proti ČR…“ a nebo, „…přímé vojenské ohrožení území je ve střednědobé perspektivě málo pravděpodobné…“ Nebyly přitom přehlédnuty hrozby mezinárodního terorismu, ani nevyzpytatelnost Ruska (včetně jeho expanzivních tendencí pro oblast států SNS), případně nebezpečí šíření zbraní hromadného ničení (Irák). Přesto však bezpečnostní situace nevykazovala pro Českou republiku takovou míru rizik, aby bylo nutné a potřebné udržovat téměř sedmdesátitisícovou armádu kombinující systém profesionální (dobrovolné) a základní (povinné) služby.

     

    Švédská vláda oznámila, že znovu zavede povinné odvody pro čtyři tisíce branců – včetně dívek, a to na devět až dvanáct měsíců. I u nás je nyní možné indikovat všeobecný nárůst politické vůle pro znovuzavedení, alespoň nějaké formy povinných odvodů, ať už v podobě „Základní vojenské služby“, „Národní služby“, případně „Přípravy na krizové situace.“ Vyvolává to logickou otázku – znamená to, že tehdejší hodnocení a středně a dlouhodobé predikce vývoje bezpečnostní situace pro Českou republiku byla chybná?

     

    Nebyla! Hodnocení bezpečnostních rizik a hrozeb vycházela z jasných a doložitelných faktů a také z toho, že jsme součástí NATO, nejefektivnějšího systému kolektivní bezpečnosti… Tato fakta se však změnila natolik významně, že návrat (ať už jakkoli modifikovaný) k posílení obranyschopnosti naší země širším zapojením občanů do tohoto systému, je opět na pořadu dne. Úvaha o povinné vojně, tak není hloupostí, ale pravděpodobně bude bezpečnostní nutností.

     

    Štěpánka Nezmarová

    členka Předsednictva ODA

  •   5. BŘEZNA 2017     /  „Celosvětové srovnání měst: Společensky nejatraktivnější je Goteborg, Praha je prý jen průměr.“

    (Praha) –  Časopis Reflex zveřejnil na svém webu 27.2.2017 článek Daniela Bareta s titulkem „Celosvětové srovnání měst: Společensky nejatraktivnější je Goteborg, Praha je prý jen průměr.“

    http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/77882/celosvetove-srovnani-mest-spolecensky-nejatraktivnejsi-je-goteborg-praha-je-pry-jen-prumer.html

     

    V poměrně krátkém textu autor uvádí výsledky studie zadavatele, kterým je web Hostelworld. Více než 12 tisíc lidí hodnotilo světové metropole podle 10 kategorií, mezi kterými byly otevřenost a tolerance obyvatel dotyčných měst vůči ostatním, důvěra v přátele, využívání sociálních sítí a třeba též to, jak často chodí lidé do restaurací či za zábavou. Na prvních třech místech se umístila města Goteborg, Stockholm a Chicago. Praha sice vyhrála v kategorii „důvěra v přátele“, i tak se však umístila až na 32.místě. Sluší se dodat, že v první patnáctce tohoto srovnání jedno město z post-socialistických zemí je, a to Varšava.

     

    Je jistě možné říci, že každá studie je subjektivní a že jiná studie by mohla přinést zcela opačné výsledky. Také je na místě otázka, zda jsou pro nás -Čechy- výsledky těchto studií vůbec důležité. Občanská demokratická aliance je strana zaměřená na podnikatele a živnostníky, tedy na ty české občany, kteří mají přirozený zájem o příliv turistů a investic. Samozřejmě, nejen v Praze, ale v naší malé zemi je Praha pro cizince skutečně největším lákadlem. Je proto logické a správné, aby ti, kteří se o naše hlavní město a jeho mezinárodní pověst starají, dbali o její atraktivitu. Moderní světovou metropoli charakterizuje dostupnost služeb, srozumitelnost komunikace, dopravní obslužnost, zdravé prostředí, bezpečí a pracovní a kulturní příležitosti. A je nutné si přiznat, že v těchto kategoriích zaostáváme. Samostatnou kapitolou pak jsou obstrukce pro stavebníky, developery a majitele pražských nemovitostí, které zdržují architektonický a urbanistický rozvoj našeho hlavního města.

     

    Tyto, zdánlivě čistě materiální záležitosti mají samozřejmě dlouhodobý vliv na psychiku Pražanů a tím i na kvalitu jejich životů, a to včetně jejich chování k cizincům. Spokojený člověk se chová přívětivěji, než ten nespokojený. I proto je cílem ODA v naší práci pro Prahu zajistit zjednodušení stavebních předpisů, dostavbu pražských okruhů a upravení organizace pražské MHD tak, aby tato zlepšení jednoznačně a pořád přispívaly ke spokojenosti nejen turistů, ale také Pražanů.

     

    Štěpánka Nezmarová

    členka Předsednictva ODA

  •   3. BŘEZNA 2017     /  Dotace deformují podnikání v českém i evropském zemědělství

    (Praha) –  Jak vyplývá z údajů, které dnes zveřejnilo Ministerstvo zemědělství, v roce 2016 dosáhla rostlinná a živočišná produkce ČR souhrnnou hodnotu 123,6 miliardy Kč, přičemž dotace z EU a kofinancované českým státem se na ní podílely z 25 % (30,8 mld. Kč) a meziročně vzrostly o 3,4 procenta. „Zemědělská produkce Evropské unie odčerpá každoročně kolem 40 % z unijního rozpočtu, přičemž tato podpora je přidělována selektivně díky úspěšné silné agrární lobby některých zemí EU a často také ve prospěch největších podniků,“ upozornil člen předsednictva ODA Milan Smutný. Jak dodal, „dotace zdeformovaly také oblast zemědělství natolik, že bez nich už není agrární produkce sama o sobě zisková. I zde je možné nalézt odpověď na otázku, proč je české máslo v tuzemských supermarketech dražší než německé a proč banány ze zámořské Latinské Ameriky jsou o desítky procent levnější než jablka z blízkých zemí EU.“ Celá oblast je dle Milana Smutného regulována až do absurdna, zemědělci jsou zahlceni administrativou kolem žádostí o dotace, úředníky stanovené kvóty určují co, kolik, za kolik, kde a kdo smí co pěstovat a vyrábět.

     

    V českém zemědělství jdou například obrovské dotace pro velkopodnikatele, kteří na tisících hektarů za dotace pěstují plodiny, které putují do obřích bioplynových stanic, jež by rovněž nefungovaly bez dotací. „Bohulibý záměr lokálně produkovat energii z agrární nadprodukce opět pro místní potřeby se zvrhl vinou deformujících dotací na obří ziskové projekty pro podnikatele, kteří fakticky s českým zemědělstvím nemají co do činění a jsou kontraproduktivní,“ zdůraznil Milan Smutný. Podle nedávného průzkumu Libertiánského institutu plných 84 % dotázaných považuje složitý systém dotací za záměrnou základnu pro nekalou konkurenci, podporuje korupci a ohrožuje demokratický systém. ODA odmítá stále rostoucí objem prostředků přerozdělovaných státem obecně, a to včetně požadavků na růst daní. Stát tak získává stále větší moc a občan naopak ztrácí další svobody. Důsledkem dotačního systému je kromě vytváření podhoubí korupce a klientelismu obrovská administrativa, která spotřebuje značnou část finančních prostředků na svou vlastní existenci, přičemž zdůvodňuje svou existenci vytvářením další byrokratických bariér. Politika se tak dostává pod vliv ekonomické lobby a snižuje se míra demokracie. Cílem už není aktivně a svobodně podnikat a tvořit, ale získat dotace, s nimiž se nakonec plýtvá i na nepotřebné projekty, jež by nikdo z vlastní kapsy nemínil financovat.

     

    Milan Smutný

    podporovatel ODA

  •   1. BŘEZNA 2017     /  Alibismus finančních úřadů, nová metoda výběru daní – nepřijatelné

    (Praha) – Občanská demokratická aliance považuje současnou snahu státu o přenos odpovědnosti za výběr DPH na podnikatele za naprosto nepřijatelné. „Nutit poctivého podnikatele, aby ke všem svým zákonným povinnostem ještě přebíral odpovědnost za placení DPH u svých dodavatelů, považuji nejen za fakticky neproveditelné, ale také za velmi nekompetentní nařízení.“ Komentoval předseda ODA Pavel Sehnal informace médií o tom, že finanční úřady začaly v České republice „vyhrožovat“ (citace serveru Info.cz) poctivým podnikatelům a firmám, že pokud jejich dodavatelé nezaplatí daň z přidané hodnoty, budou ji tak muset uhradit za něho ony (Právo a Info.cz).

     

    Nejde jen o to, že se za berního úředníka může v neformálním telefonickém hovoru vydávat kdokoliv, ale co je velmi diskutabilní, je i etická rovina tohoto jednání, kdy se požaduje naplnění ručení za odvod daně způsobem naprosto neúředním, navíc generující podklad pro následné řízení! V době, kdy musí mít každý podnikatel datovou schránku, je takový postup neakceptovatelný,“ dodává Milan Smutný, člen předsednictva ODA a doplňuje: „Jako strana hájící práva aktivních občanů a podnikatelů požadujeme jasně definovaná, co nejjednodušší pravidla, platící pro všechny.“

     

    Občanská demokratická aliance považuje kompetentní výkon státní správy – včetně finančních úřadů, za elementární základ zdravého fungování státu. Jen stabilní a čitelné tržní prostředí může České republice pomoci udržet svou mezinárodní konkurenceschopnost.

     

    Milan Řepka

    mluvčí ODA

  •   28. ÚNORA 2017     /  Jsem aktivním muzikantem, hráčem na kytaru… ŘÍKÁ PŘEDSEDA ODA PAVEL SEHNAL

    (Praha) – Předseda ODA Pavel Sehnal byl před časem iniciátorem myšlenky, založit rozsáhlý on-line archiv skladeb od klasické hudby, přes pop a rock až k písním folkovým, country či jazzovým. Díky němu mají dnes čeští a slovenští návštěvníci notového portálu www.supernoty.cz k dispozici přes 120 000 notových záznamů tvůrců z celého světa, všech žánrů, nástrojového obsazení, sólového i sborového zpěvu, rozsahu i stupně obtížnosti. … VÍCE SE DOČTETE ZDE:

  •     9. ÚNORA 2017     /  Miliardář Sehnal obnovuje ODA. „Babiš nám ukázal, že jde sloučit podnikání a politiku. Nečas je pro mě oporou,” říkÁ

    (Praha) – Občanská demokratická aliance byla v devadesátých letech alternativou pro pravicové voliče, kteří z nejrůznějších důvodů nechtěli dát hlas větší a mocnější ODS. Později ale ODA propadla a zmizela ze scény. Značku strany, jež byla součástí vládních koalic, se snaží oživit podnikatel a host Interview Plus Pavel Sehnal, který se tak stává dalším miliardářem mířícím do politiky. … POŘAD SI POSLECHNĚTE ZDE:

     

  •     9. ÚNORA 2017     /  Lex babiš je nemravný, kdybych musel, podřídil bych se mu, říká miliardář, který vzkřísil ODA.

    (Praha) – Neumím si představit, že by v parlamentu měli sedět jen lidi bez majetku, měla by tu být rovnost a liberálnost, něco jiného je střet zájmů, na to ale zákony už pamatují, říká Pavel Sehnal, který se rozhodl obnovit Občanskou demokratickou alianci. Dodává, že jeho firmy nikdy z dotací a státní podpory nežily a že stranu financuje pouze on. U Andreje Babiše se prý neinspiroval. Stát se podle jeho slov jako firma řídit nedá. Chce vrátit voličům zájem o volební programy stran a doufá, že ODA bude na české politické scéně působit dlouhodobě. Uvedl Sehnal v rozhovoru pro Aktuálně.TV. … NA VIDEO SE PODÍVEJTE ZDE:

©2017 OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ ALIANCE

Všechna práva vyhrazena!